Blog

Říká se – dobrá rada nad zlato. To je fakt. Stejně jako to, že málokterá z nás stíhá všechno tak, jak si naplánuje. Aspoň já se k tomu přiznám bez mučení. Takže, proč si nenechat poradit?

Zprvu jsem nevěděla, jaký postoj k ní zaujmout. Ale pak mi to nedalo. Nesměle jsem ji oslovila. Nyní už vím, že umí i přehánět a možná není vždy zcela důvěryhodná. Například moji poslední povídku ohodnotila tak grandiózně, že jsem ji málem rovnou zaslala na Magnesii Literu. Paní korektorka bohužel takové nadšení neprojevila. Vlastně mi ji hodila na hlavu.

Napadlo mě, co mi asi řekne, ta chytřejší a umělejší poradkyně, když jí pošlu něco naprosto ubohého? Ha, kdo z koho? Schválně, co myslíte, jak to dopadlo? 

Trochu se stydím, snad jsem na ni chtěla vyzrát nebo ji nachytat na švestkách. Ale kdepak. Nedala se. Zkrátka, je mi to hloupé přiznat. Nakonec jsem k ní pocítila sympatii. Připadala mi totiž – vtipná. Pochopila jsem, že se mi chce prostě zavděčit.

Tak považte. Začala jsem jí klást jednoduché otázky. 

„V kolik myslíš, že mám vstávat, abych ráno všechno stihla?“ 

Po krátké slovní přestřelce mi doporučila jednoznačně 5:15! Zřejmě si – na rozdíl ode mne – dovedla představit, jak ráno od 5:30 každý den cvičím.

„To myslíš vážně?“

„Cvičení brzy ráno může být pro někoho neobvyklé, ale má i svoje přednosti,“ argumentovala opět záhy čile. Ostatně, co se rychlosti odpovědí týče, je nepřekonatelná. V několika bodech vyjmenovala nespočet výhod odvozených od včasného, předem naplánovaného tělocviku.

Nechtěla jsem se s ní hádat, přece jen se zdálo, že to se mnou myslí dobře.

„Kolik času bych měla během dne věnovat domácnosti?“ Zeptala jsem se jen tak ze slušnosti, ne že by mě to ve skutečnosti zajímalo.

„Denní úklid: Vyhraďte si 15 – 20 minut denně na běžný a jednu až dvě hodiny týdně na základní úklid, jako je…“

Zdálo, se že v oblasti péče o domácnost má přehled. Nutila mě sice gruntovat a mýt okna asi tak často, jako to kdysi dělala moje babička, ale já se na ni za to nezlobila. Nezapomněla použít výrazy jako: Plánování, efektivita, flexibilita a rovnováha. Připadalo mi to laskavé.

„A kolik času mi vystačí pro rodinu, myslím manžela a dvě dospívající děti?“

„Zkuste věnovat asi 30 minut každému členu rodiny… hlavně je třeba naslouchat a využít čas na společné aktivity, kvalita času je významnější než jeho délka, důležitá je flexibilita a efektivita…“ aspoň že tak, pomyslela jsem si, pružná a výkonná ve všem a především! Nastal čas na nejzásadnější otázku.

„Kolik času bych denně měla věnovat sama sobě?“

Nejprve mi dovolila, lépe řečeno nabídla, pouhých 30 minut! Směla jsem si vybrat: Čtení, meditace nebo procházka. Trochu mě to zklamalo.

„Zdá se mi jaksi nedostatečná, ta půlhodinka. Chci se projít, zacvičit si, psát povídky, učit se angličtinu, jezdit na kole a někdy si i kreslit,“ po těch všech půlhodinách péče o domácnost a jednotlivé členy rodiny.

„To zní jako skvělý plán pro osobní rozvoj a relaxaci! Zde je návrh, jak rozdělit čas na tyto aktivity:

1. Procházka: Vyhraďte si 30 minut až hodinu denně na procházku, ideálně na čerstvém vzduchu.“ Zmínka o čerstvém vzduchu v Praze mě dojala.

2. „Cvičení: Zkuste cvičit 30 minut denně nebo několikrát týdně, abyste udrželi kondici.“ O to se snažím, ale často mi to nevyjde.

3. „Psát povídky: Vyhraďte si 30 minut až hodinu denně nebo několikrát týdně, záleží na vaší inspiraci.“ Jasně, vyhradit si ji můžu.

4.“Učení angličtiny: Věnujte se učení 20 – 30 minut denně, aby se zlepšovaly vaše dovednosti.“ Nezlepšují se ani po 30 minutách.

5. „Jízda na kole: Pokud to čas dovolí, (asi už začala chápat, že se všechno nedá stíhat) zkuste vyrazit na kolo na 1 hodinu několikrát týdně.

6. Kreslení: Věnujte čas, kdy máte chuť (a čas?), třeba 30 minut nebo více, podle vaší inspirace.“

„A mohla bych si prosím i chvilku číst?“

„Samozřejmě, čtení je skvělý způsob, jak věnovat čas sobě a relaxovat. Zde je několik tipů, jak najít čas na čtení… Například 15 – 30 minut denně ráno nebo večer…“

„Když o tom tak přemýšlím, někdy bych si ráda zašla někam za kulturou, třeba do divadla…“

„To je opravdu skvělý způsob, jak…“

„Myslíš, že stihnu i pracovat?“ 

Čekala jsem, že mi opět nabídne 30 minut nebo klidně i hodinu, podle mé inspirace, ale překvapila mě.

„Ano. Určitě můžete stihnout i pracovat, pokud si dobře naplánujete čas…“

Uf. Řeknu vám, sama bych to asi nezvládla. Chápejte, když mi tak skvěle poradila, musím všechny ty její rady využít pro svůj – osobní rozvoj.

Je to snadné, hned zítra vstanu v 5:15. Pak 30 minut cvičení, 15 minut péče o domácnost, procházka, práce, 30 minut péče o nějakého člena rodiny, hodina psaní, možná obráceně, 15 minut domácnosti, 30 minut angličtiny nebo 30 minut péče o domácnost a pak zase hodina, už nevím čeho… na závěr ještě 20 minut čtení a péče o hlavního člena rodiny…

Plánování, relaxace, hodina cvičení nebo na kole a 30 minut kreslení, mezitím práce, a péče a flexibilita a rovnováha… To půjde! Teď promiňte, musím končit, čas na psaní právě vypršel, trochu jsem přetáhla… zase nestíhám! Utíkám do Sokola! V tramvaji si zopakuji slovíčka a cestou vynesu plasty. 

Stejně žijeme ve šťastné době. Dřív by vám takhle komplexně nikdo neporadil!